Ochrana přírody ex-situ a in-situ
K hlavním cílům moderní zoologické zahrady nepochybně patří i činnost související s ochranou přírody, ať už z hlediska ochrany jednotlivých druhů živočichů, nebo z hlediska celkové biodiverzity a ochrany ekosystémů. Ochranářské aktivity se mohou odehrávat na dvou úrovních.
1. Ochrana ex-situ (doslova mimo určité místo) spočívá především ve vytváření pojistných chovů některých druhů živočichů a ve výchovné a vzdělávací práci zoo. Prostřednictvím zmíněných aktivit se laická veřejnost seznamuje s problematikou ochrany přírody a s možnostmi řešení. Příkladem ochrany ex-situ jsou informační kampaně EAZA i jednotlivých zahrad, přímé a nepřímé vzdělávání veřejnosti prostřednictvím přednášek nebo informačního systému v zoo či řízený chov živočichů (například v rámci EEP programů).
2. Ochrana in-situ (tedy v místě) zahrnuje aktivní podíl zoo na záchranných projektech, týkajících se ohrožených druhů živočichů (nebo ekosystémů) přímo v místě jejich výskytu v přírodě. Může se jednat o finanční podporu vybavení, potřebného k činnosti strážců v národních parcích a rezervacích, k monitorování pohybů zvířat nebo k jejich následnému přemístění do vhodnějšího území apod. Jindy se zoo podílí na ochraně in-situ tím, že vyšle své pracovníky do terénu, kde se zapojí do odborného proškolování strážců, do projektů vzdělávání místního obyvatelstva nebo do některého z terénních ochranářských projektů.
Důležitým spojovacím článkem mezi oběma přístupy jsou programy reintrodukce či repatriace, tedy zpětného návratu určitého druhu živočicha do původního nebo náhradního prostředí, případně posílení volně žijící populace.
